Historické sklo, lesní sklo, zelené sklo, repliky

Tradice českého sklářství

Snad žádná země se nemůže pochlubit tak dlouhou a po staletí neporušenou tradicí sklářské výroby, jako právě české země. Umění tavit sklo bylo tajemstvím, které předával otec nejstaršímu synovi a proto byla tradice klíčovým faktorem pro uchování a další rozvoj.
Významnou roli ve vývoji vždy hrály české sklářské rody, které ovlivnily technologický vývoj v celé střední Evropě. Z nejvýznamnějších přínosů českých sklářů lze zmínit tavbu modrého kobaltového skla rodinou Schürerů v severních Čechách v 16. století či objev českého křišťálu v Müllerově sklárně na Šumavě v 17. století.
Písemné doklady o znalosti sklářství v českých zemích pocházejí z 12. století. Nejstarší sklárny jsou v archeologických i písemných nálezech doloženy od konce 13. století. Mezi mnohými jinými pozoruhodnostmi, náleží českému sklářství ojedinělý primát, nejstarší sklářské hutě ve střední Evropě-fungovala v obci Chřibská.

repliky historického skla - hutní výroba skla

Oblasti, o nichž se hovoří ve středověkých listinách, zůstaly středisky sklářství podnes. Naše dílna se nachází v srdci tradiční severočeské sklářské krajiny, kde existují místa tak proslulá, jako je Nový Bor, Kamenický Šenov a další, která znají nejenom odborníci, ale téměř všichni obdivovatelé skla ve světě. My jsme se rozhodli zde po několika staletích oživit ruční řemeslnou výrobu tzv. "lesního skla" - replik především gotického a renesančního nápojového skla. Ruční výroba skla je jednou z těch činností, které vyžadují naprosté ovládnutí řemesla, stejně jako umělecké nadání.

Skryté pošetilosti

Sklo je jako materiál velice křehké, a proto patří jeho uchování v archeologických nálezech spíše k náhodám. Přesto lze ale i z torz poměrně spolehlivě určit hlavní typy nápojového skla, které se v českých zemích nejenom užívalo, ale také vyrábělo.
Původně sklárny vznikaly v lesích mimo osídlená místa, a proto zpočátku zřejmě unikaly pozornosti těch, kteří uměli pasát. Před vznikem měst se raně středověké písemnosti nezabývaly takovými pošetilostmi, jako byla řemeslná výroba. Ani bezprostředně po vzniku cechů však není o sklárnách mnoho zpráva, protože sklářství nikdy nepatřilo do sféry městského řemesla.

repliky historického skla - karafa s vysokým hrdlem

Bezprostřední doklady práce se sklem z románského prostředí z českých zemí nemáme. K velkému rozvoji českého sklářství došlo ve 13. století, kdy přišla řada nových podnětů do evropské řemeslné výroby z vyspělého arabského prostředí spolu s křižáckými výpravami. V této době byla nejrozšířenější právě výroba obyčejného tzv. lesního dutého skla, které bylo příměsemi železa (pocházejícími z taveného písku) zabarveno do zelena nebo žlutohněda často obsahovalo charakteristické bublinky, nerovnosti i jiné kazy, které se dnes snažíme specifickým výrobním procesem napodobit, oživit tak tradiční ruční výrobu a především upozornit na umění a jedinečnost práce našich předků. Repliky středověkého skla z naší sklárny věrně zachovávají charakter a všechny vlastnosti, které se na hotové foukané sklenici projevuje již zmíněnými bublinkami a nerovnostmi a dodává tak dnes jeho uživatelům nevšední zážitek během jeho používání. Dokonce v historických písemnostech můžeme zaznamenat tradovaný názor, že zelené sklo je nejvhodnější pro podávání bílého rýnského vína. Právě v polovině 14. století, v době panování Karla IV., se tato odrůda začala ve větší míře v českých zemích pěstovat.
Lesní duté sklo - přes zdánlivou křehkost díky bublinkám - se vyznačuje značnou pevností a odolností. To je dáno (stejně jako ve středověku) pozvolným mnohahodinovým vychládáním hotových skleni ve vychládací peci. Nemusíme se obávat důraznějšího ťuknutí číší o sebe - vydají jedinečný sytý zvonivý tón. Jedinečný proto, že každá hotová sklenice odloupnutá ze sklářské píšťaly skláře se stává svými nerovnostmi, rozdílnou tloušťkou stěn a množstvím bublinek neopakovatelným originálem. Některé nádoby - především karafy -jsou záměrně vyráběny tak, aby při nalévání vydávaly zvláštní kloktavé zvuky.

Číše českého typu

Jak gotické, tak renesanční sklenice se vyznačují velikou plastickou zdobeností. Součástí dekoru téměř všech tvarů je žebrový vzor, tažené kapky, perličkové nálepy nabo natahovaná vlákna ovinutá spirálovitě či v soustředných kruzích, která odměřovala pijákův díl, který musí vypít. Četné zdobení sklenic mělo kromě estetického důvodu také své praktické opodstatnění. V době krále Karla IV. bylo zvykem jíst holýma rukama a tak četné nálepy na sklenici vína zabránily při zapití sousta (třeba z vypečeného selátka) vysmeknutí sklenice z mastné dlaně.

Za nejtypičtější výrobek českého sklářství je možno v sortimentu nápojového skla považovat vysokou štíhlou číši flétnovitého nebo kyjovitého tvaru, zdobenou obvykle perličkovitými nálepy. V nálezech z českých zemí je zastoupena nesrovnatelně častěji (zatím asi 50 kusů nebo fragmentů), než z jiných evropských zemí, kde je její nález spíš ojedinělý. Proto se pro ni vžilo označení číše českého typu. Tato číše byla běžná na panovnickém dvoře a na stolech velmožů, ale známe ji i z prostředí měšťanských domácností. I když se v českých zemích běžně užívala, její původ a zdobná technika zřejmě nejsou domácí, ale navazují na palestinskou tvorbu ze 13. století. Lze předpokládat, že s těmito číšemi seznámili účastníci křížáckých tažení, kteří zprostředkovali jejich výtvarný styl střední Evropě. Je dokonce možné, spolu s křižáky opustili Palestinu po vpádu Saracénů i někteří místní židovští skláři, kteří mohli přenést techniku perličkových nálepů do Čech. Domněnku o palestinské inspiraci podtrhuje fakt, že se nejstarší číše českého typu nalezly na místech, které mají vztah k řadu rytířů, aktivně se podílejících na křižáckých taženích.

repliky historického skla - kutrolf

Jinou, při stolování velice oblíbenou nádobou byla zvláštní láhev s hrdlem spleteným ze dvou, tří až čtyř trubiček, nazývaná kutrolf či angster. Sloužila na víno a pálenku, nikoliv ovšem k nalévání, ale i k pití.

Renesanční bujarost

Po středověkém odříkání, podrobování se přísným předpisům církevního světa, nastal prudký zlom. Reformační myšlenky bořily staletou víru v neomylnost církve, porážka rytířských vojsk dodávala sebevědomí měšťanstvu, rychle se rozvíjející obchod a řemeslo plnily pokladnice schopných. Lidé začali věřit ve vlastní síly, víru v Boží pomoc nahrazovala logická úvaha, přesný propočet, znalosti. Růst výroby přinášel zboží do té doby neznámé a nebývalé. Lidé cítili potřebu užívat radostí pozemského života, obklopit se vším novým, lákavým a rozmařilým. Gotickou střídmost nahradila renesanční bujarost. Tento postoj se promítl i do vzhledu věcí, které život renesanční společnosti provázely. Renesance se začal ve sklářské tvorbě českých zemí uplatňovat po polovině 16. století. Charakteristickými se staly velké pijácké číše, mající obsah až 4 litry. Vžil se pro ně název vítací číše, vilkum (z německého wilkommen), později i humpen. Renesanční doba si potrpěla na společenské zábavy, table s řadou stolovníků, pijácká bratrstva.

repliky historického skla - číše pijáckého bratrstva    repliky historického skla - humpen - 2l

Mrav často velel nechat kolovat číši okolo stolu, aby mohl pít každý podle libosti. Zatímco se vzhled skláren měnil v průběhu staletí jen pomalu a různá technická vylepšení podstatu sklářského provozu nezměnila, pouze vylepšila, vlastní nástroje k práci zůstaly téměř beze změny. Sklářská píšťala v rukách skláře byla od středověku symbolem dovednosti. V renesanci přibyly ještě některé speciální nástroje - různé typy nůžek a kleští. Tak jako pře staletími, i dnes je sklář u pece obklopen jednoduchými nástroji a jejich prostřednictvím vdechuje mrtvému sklu tvar. Dnešní skláři kopírují tvary gotických a renesančních sklenic z obrazů starých mistrů, z katalogů z muzeí a galerií a z archeologických rekonstrukcí. Věříme, že Vás historické sklo zaujme a získá si Vás. Jeho výjimečnost oceníte praktickým užíváním. Tak Vám denně přinese radost, stejně tak jako ji přináší jeho tvůrcům.

Text připraven ve spolupráci s paní Lucií Šafaříkovou. Děkujeme.